Kniha Svět přírodních antibiotik u nás otevřela dlouho neznámé téma. Nedávno se dočkala i praktického pokračování, velice aktuálního pro dnešní dobu. Nová publikace se jmenuje Přírodní antibiotika a antivirotika v kuchyni.
Co přesně znamená slovo virus?
Latinsky jed. A není žádná náhoda, že se jmenují zrovna tahle. Viry jsou vnitrobuněční paraziti a mnohé lze označit za mikrobiální predátory nebo diverzanty. Napadají a využívají cizí, hostitelské buňky, které nutně potřebují, protože bez jejich pomoci nejsou schopné se rozmnožovat.
Vir se k buňce přichytí a rozpustí její membránu. Jakmile vnikne dovnitř, začne se s využitím buněčné energie replikovat. Po čase se nové virové částice z napadeného hostitele uvolní, aby svůj záškodnický postup zopakovaly v dalších buňkách organismu. Jsou destruktivní i tím, že prostřednictvím vlastní dědičné informace zcela změní charakter buňky, čímž mohou vyvolat nádorové bujení.
Lze se jim nějak bránit?
V běžných kuchyňských podmínkách je nejúčinnější obranou proti virové nákaze dostatečná tepelná úprava potravin. Některé viry sice odolávají i teplotám nad 100 °C, ale většina z nich ztrácí funkčnost při 60 až 80 stupních. Z tohoto pohledu jsou nejrizikovějšími potravinami mořské plody a čerstvé produkty určené k přímé spotřebě bez tepelné úpravy.
Případné nákaze se přirozeně brání i náš organismus. Působením žaludečních šťáv v trávicím ústrojí vytváří kyselé prostředí, které virům nevyhovuje. Existují ovšem i viry, které se dokážou s nízkým pH vyrovnat.
Kdy jste začali s přípravou této knihy?
V roce 2017. Potom přišlo vlivem známých událostí v životě mého spoluautora přerušení, na které jsme navázali vloni na jaře. Kniha byla připravena do tisku na ten týden, kdy byl vyhlášen nouzový stav. Poněkud jsme ji aktualizovali a dali jí podobu, kterou má nyní.
Vynořilo se během její přípravy něco, co vás překvapilo?
Psali jste o tom v minulém čísle Regenerace: draslík a jeho vysoký podíl v přírodních antibiotických a antivirotických zdrojích. Kromě něj i mě samotného při dokončení knihy docela překvapilo, kolik toho v kuchyni můžeme smysluplně léčebně využít.
Mají přírodní zdroje tohoto typu šanci prosadit se v současném farmaceutickém světě?
Vzpomeňte si na historickou zkušenost s antibiotiky. Pesimisté dnes tvrdí, že za dvě tři generace budou syntetická antibiotika neúčinná kvůli rezistenci, která na ně časem vznikla. To, čeho jsme dnes svědky, tedy absence účinného léku v době, kdy bychom jej opravdu velmi potřebovali, je druhou stranou mince.
V knize Přírodní antibiotika a antivirotika v kuchyni se věnujeme tomu, díky čemu žijeme – tedy jídlu. Nabízíme v ní recepty na různé pokrmy a jejich doplňky, které pomohou zlepšit naši imunitu a zároveň mají antivirotické nebo antibiotické působení.
Na zadní straně píšete o fytoncidním člověku. Co si pod tím můžeme představit?
Ve fytoterapii se pro léčivo rostlinného původu, účinnou látku nebo souborně celou rostlinnou drogu, která brání růstu mikroorganismů a má tedy přirozeně antibiotické vlastnosti, užívá od roku 1928 název fytoncidy. Vznikl v SSSR a používá se dodnes. Rostlinná antibiotika, zkráceně také fytobiotika, mnohdy působí současně proti virům, bakteriím i plísním, posilují imunitu a disponují komplexními mechanismy, které znemožňují vznik rezistencí; alespoň dosud nebyly prokázány žádné z popsaných v oblasti syntetických antibiotik. Fytobiotika zabraňují mikroorganismům v růstu, nevyvolávají rezistenci, nepoškozují střevní flóru a nemají vedlejší účinky. Plní obrannou funkci a využívají k tomu nejrůznější přírodní látky. Budete se možná divit, ale řada z nich se celkem běžně využívá i v potravinářském nebo farmaceutickém průmyslu.
Celý rozhovor s MUDr. Josefem Jonášem, který připravili Miloš Kozumplík a Michael Schubert, si můžete přečíst v aktuálním červnovém vydání časopisu ReGeNeRaCe, které je právě na stáncích.
