Je to snad až osudové: V den výročí revoluce, která změnila svět, slaví MILAN CALÁBEK narozeniny. Letos jsou docela kulaté.
Kdy začít s příspěvkem k jeho osmdesátinám mě napadlo ve chvíli, co kanál YouTube stáhl na podnět ministerstva zdravotnictví jeho vystoupení v pořadu Duše K (záznam je dostupný na: Jaroslav Dušek a Milan Calábek o koronaviru). Bylo to letos na konci března; v té době v REGENERACI vyšel památný rozhovor Nezůstat stranou, v němž Milan kromě jiného hovořil o nakloněných spirituálních osách našich životů. Právě tehdy jsem se, ve víru doby, rozhodl představit vám ho tak, jak ho možná neznáte.
LÉTA S MILANEM
Jméno Milan Calábek jsem poprvé slyšel roku 1981 v okruhu Psychoenergetické laboratoře, kdy kolovaly legendy o jeho fenomenálním léčitelském zákroku na Filipínách. Osobně jsem se s ním sešel až v roce 1992, když jsem se přistěhoval do Haštalské ulice na Starém Městě a v Dlouhé ulici narazil na Centrum Mandala. V tehdejším Divadle Jiřího Wolkera pořádal Hypnotic Show; navštívil jsem tu poslední, a bylo to něco nevídaného.
Když začala vycházet Regenerace, domluvili jsme se, že s ním uděláme úvodní rozhovor a jeho tvář dáme na první obálku. Jsme jenom jednu myšlenku od štěstí, říkal titulek. Byla to od něj docela odvaha, napadlo mě při tom, souhlasit s obličejem na titulní straně časopisu, který vlastně ještě neexistoval.
Navštěvoval jsem ho tu a tam v Mandale, ale velmi jsme se sblížili až na konci roku 1994 v Thajsku, kam pořádal zájezdy se svou tehdejší cestovní kanceláří. Zažil jsem s ním zvláštní scénu, když jsme se účastnili fakultativního výletu do Bangkoku. V zemi oplývající buddhistickými památkami musí skupiny zahraničních turistů provázet místní průvodce, samozřejmě kvůli penězům. U Milana vypadaly jeho výlety za poznáním v praxi tak, že thajský průvodce, kterého najal, anglicky řekl něco, co nám potom on měl přeložit. Bylo to ale jen na oko, protože Milanův překlad byl ve skutečnosti výklad, a to podstatně delší a zajímavější.
Odehrálo se to i ve slavném klášteře Wat Pho, proslaveném sochou ležícího Buddhy. Když jsme z něj odcházeli, Milan Calábek se někde vzadu zdržel. Skutečnost byla taková, že byl na udání jedné německé cestovní kanceláře zatčen. Navíc se ukázalo, že jeho Thajec měl svoje průvodcovské oprávnění už dva týdny propadlé, což sympatický pán věděl, ale raději zamlčel. Milana je prý možné vysvobodit složením kauce sto tisíc bathů. Slovo kauce byl vznešenější název pro úplatek. Hrozil mu soud, který pak opravdu proběhl, a po něm možná dva roky, což byla tehdy obvyklá thajská sazba. Jakkoli nám to zní neuvěřitelně, bylo to tak.
Bližší informace o Institutu alternativního vzdělávání, který Milan Calábek založil a vede, jeho názorech na současnou situaci a také pravidelné aktualizace najdete na mandala‐praha.cz.
Celý autobus se začal skládat, ovšem dohromady jsme dali jen něco přes osmdesát tisíc. Vrátili jsme se do města Pattaya, kde jsme byli ubytovaní, a tam jsme poskládali sumu, kterou jsem s jeho přítelkyní Elenkou odvezl pod košilí zpátky. Musím předeslat, že Milan to potom všem do posledního satangu vrátil.
Do sto dvacet kilometrů vzdáleného Bangkoku jsme dorazili za tmy. Plukovník, který na nás měl čekat a Milana pustit, už byl pryč. Poprosil jsem, jestli by nám „bílého sáhiba“, jak jsem ho nazval, alespoň ukázali. Že je naživu. Za chvilku se objevil, šel docela pomalu, doslova kráčel, a jeho tvář zářila. V prostředí plném zatčených silně žlutých Číňanů, tetovaných mužů tajuplného vzhledu z Kašmíru, divoce šmírujících Číňanů, opilců a místních pobudů, ve smradu horším než v prasečím chlívku, na něj byl neuvěřitelný pohled.
„Milane, co se vám stalo?“
„Jiří, víte, já tady neměl co na práci, tak jsem šel do nirvány…“
Meditoval, „aby nemyslel na blbosti“, jak mi později vysvětlil. Tahle vzpomínka mi obrovsky pomohla, když jsem se sám ocitl v podobné situaci a skončil o tři roky později v peruánském Tarapoto ve vazbě, neprávem podezřelý z pašování kokainu, což ale nebylo v tu chvíli jasné. Vazbil jsem tři dny a hned ten první mi dozorci dali do cely peruánský trestní zákoník. Sazba v kategorii, za kterou mě drželi, byla o něco větší, patnáct roků. Ta scéna z Bangkoku mě tam celou dobu držela nad vodou.
SATORI PRO KAŽDÝ DEN
Milane, za všechny čtenáře Regenerace ti přeju to, co ty sám sobě. Je to pro nás, řekl bych, velmi dobrá karma, že jsme se teď narodili právě do tvojí blízkosti. Je to pro nás satori pro každý den. Tedy alespoň pro mě.
Celý článek Jiřího Kuchaře si můžete přečíst v listopadovém vydání ReGeNeRaCe.
