Redakce

Michael Schubert mluvil s Marianem Jelínkem o novoročních předsevzetích, jeho knihách a také nečekaně o hadí síle.

Vaše první společná publikace s naším dlouholetým autorem Jiřím Kuchařem se jmenuje Poznej sám sebe. O čem je?

Položili jsme si otázky typu: kde jsou hranice lidských možností a kam až se dají posouvat? Existují skryté síly, schopnosti nebo energetický potenciál člověka? Jde o síly psychické, duchovní, anebo se jedná o ovládání dosud neznámých energetických toků, které jsou nebo možná nejsou součástí našeho fyzického-buněčného těla? Nebo se jedná o specifické projevy jiné, zatím neznámé síly? Je možné je trénovat? A může je využívat každý?

A na tyto otázky jsme se pokusili odpovědět. Využívali jsme přitom nejen moje sportovní poznatky a zkušenosti, ale také existenci mimořádných fenoménů doložených v oborech, jako jsou etnologie, parapsychologie, šamanismus, hermetismus a další, které provázejí lidstvo mnohem déle než vrcholový sport, jak jej známe dnes. V těchto kapitolách byl dominantní spíš Jiří Kuchař.

Vaše druhá společná kniha je o úspěchu.

Úspěch je magické slovo, zaklínadlo moderní doby. Chce ho mít většina lidí a kniha Úspěch a jeho spirituální dimenze jej přibližuje z té stránky, kterou bychom mohli nazvat radostná a pozitivní, nikoli tedy z té, která „úspěšně“ vtahuje do záhuby. Věnujeme se v ní především duševně-duchovním předpokladům a podmínkám, potřebným k jeho dosažení – a zároveň ukazujeme skutečnou povahu mýtů a fikcí, které jsou s úspěchem často spojovány. Popisujeme nutné mentální zázemí k dosažení trvalého úspěchu a přinášíme osm důležitých zákonů, kterými se může řídit každý, kdo je vnitřně rozhodnut být v životě a práci bytostně úspěšný. Ve dvanácti klíčích nabízíme setkání se sebou samým, s naším – jungovskou terminologií řečeno – Bytostným Já.

Co může být pro člověka motivací?

Cokoli – přestat kouřit, dodělat školu, mít nebo naopak nemít předsevzetí. Najít si přátele, rozejít se s někým, omladit se, udělat se pro svoje okolí starším a moudřejším. Anebo opravdu zmoudřet!

V knize Tajemství životní motivace popisujeme tři základní druhy motivace. Jsou to motivace k výkonu, motivace k moci a afiliace. Anebo také motivace těla, ega a duše. Všechny  mají – podobně jako římský bůh počátku všech věcí Janus – dvě tváře. Jedna hledí vpřed, zatímco ta druhá se ohlíží.

Funguje i negativní motivace?

V knize Tajemství životní motivace jsme přiblížili příběh Mika Tysona, jehož část jsem v roce 1997 na vlastní oči sledoval v Las Vegas při tom památném zápasem s Evanderem Holyfieldem, kdy ho kousal do uší. Mike Tyson je příkladem toho, že negativní motivace fungovat může, ale je to božstvo s dvojí tváří, jak jsme nazvali právě tuhle kapitolu. Je to ovšem dobře patrné v celých lidských dějinách a vidíme to kolem sebe dodnes, kdy někteří lidé posilují svoji motivaci negativně. Jenomže to nikdy nemá dlouhý dech.

V lednové Regeneraci nabízíte návod, jak dostát novoročním předsevzetím. Dáte nám nějakou radu?

Ujistěte se, že ke každému předsevzetí máte pádný osobní důvod. Najděte v něm vyšší smysl. Mimochodem, to je důležitý moment, kterému se věnujeme v naší nové knize Tajemství životní motivace. Nezačněte třeba běhat jen proto, že začala kolegyně z práce. To je motivace, kterou brzy odhalíte jako falešnou, a jak sami poznáte, dlouho s ní nevystačíte.

A jiná?

Stanovujte si jednoduché a konkrétní limity. Můžete jim říkat akční kroky. Třeba že se naučíte pět slovíček denně z jazyka, kterému se věnujete. Nebo že ujdete denně tři kilometry. To opravdu není mnoho – a časem si svůj limit můžete zvýšit sami.

A do třetice?

Dělejte všechno rádi, jinak to nemá cenu. Přijdete na to sami – pokud to už nevíte.

Nakonec mi to nedá se nezeptat, jak jste se vlastně s Jiřím Kuchařem seznámili?

Domnívám se, že zrovna tahle příhoda bude čtenáře Regenerace opravdu zajímat: Bylo to v roce 2004, když byla výluka NHL. Zavolal mi s myšlenkou, že by chtěl napsat knihu o tajemství hry Jaromíra Jágra. Místo dotazů na Jardu mi ovšem začal vyprávět, jak se během bitvy o Sevastopol roku 1942 odehrála scéna, kterou později popsal velitel obranných operací. Na mírném kopci byli u děla tři vojáci Rudé armády, kteří se dostali do obklíčení německých tanků. V zoufalém momentu ohrožení života se do kanónu zapřáhli, vytáhli ho na návrší a odtud tanky zlikvidovali. Když se po bitvě pokusili o rekonstrukci jejich statečného výkonu, museli k tomu použít několika koní. V literatuře se tomu říká spontánní uvolnění hadí síly, vysvětlil nakonec. Rozpřáhl jsem ruce a řekl mu, že na něj čekám už patnáct let. A tuhle scénu z druhé světové války jsme potom použili v naší první knize.

Číst dálRozhovor s Marianem Jelínkem o jeho knihách