Vážení přátelé Keltského telegrafu, čerti a čertice!
I do naší letité akce zasáhl aktuální postrach zvaný koronavirus.
Sleduji, jak se situace vyvíjí a postupně jsem připravoval náhradní scénáře organizace Keltského telegrafu a také jeho smysluplné zacílení tak, aby naše společně vyvinutá energie i světlo, které z kopců vysíláme do krajiny k druhým lidem, mělo zvláště letos ten správný směr i sílu.
Ještě ve středu jsem chtěl navrhnout, aby tam, kde se dá s ohledem na minulou zkušenost očekávat překročení oné kritické hranice v počtu účastníků 100, se letošní akce zrušily a všem ostatním, abychom naše společné úsilí zaměřili na výzvu, kterou nám ten drobný vnitrobuněčný cizopasník vyslal. A také jsem si říkal, že tentokrát bude užitečnější zrušit všechny trasy a tím i telegrafování z kopce na kopec. Jednoduše, že ti, co se zapojí, vyšlou všichni najednou v 19.30 hodin stejné přání, myšlenku, informaci lidem na další kopec, do celé naší krajiny, celé Evropy i světa. Že to bude pokorná prosba k Matce Zemi, za odpuštění našeho chování k ní i symbolické světlo naděje. Deset let se v jeho vysílání možná právě na tento moment úspěšně trénujeme.
Ještě jinak: Dosud byl onen magický večer na kopcích pro nás většinou příjemnou zábavou. Teď je na čase pomáhat. Možná to zní příliš pateticky. Vůbec nejde o to hrát si na spasitele světa. Spíše se pokusit přiložit ruku k dílu.
Když jsem se snažil pochopit, co za koronavirem je, došlo mi, že všechna ta na první pohled drastická opatření pro lidi znamenají velká omezení pohybu, aktivit, zábavy a tak. A také jsem si položil několik otázek. Například:
Nezvykli jsme si, my lidé tohoto světa, v posledních letech na extra pohodlný život, na bezmezné možnosti cestování, elektronické komunikace, dosažitelnosti všelijakých, často zcela zbytečných věcí? Že si můžeme dovolit cokoliv, jednoduše, že každý z nás má velkou moc? Mnohdy k tomu pocitu stačí vlastnictví „chytrého telefonu“. Moc, jak známo se dá využít ku prospěchu a zneužít ke zlu.
Co když je koronavirus upozornění, varování? Pobídkou ke změně chování k Zemi, přírodě, jiným tvorům i k druhým lidem a také k sobě samým? Ale ponaučíme se dostatečně?
Slibují nám lék, za pár týdnů či měsíců. Spoléháme na to, že nás jistě vyléčí. Ano logické, racionální řešení to asi bude. Posílí to náš pocit neomezených vládců, kteří si mohou pyšně dělat, co chtějí, anebo po všem, co teď prožijeme, budeme dostatečně pokorní a odvážní něco skutečně změnit? Aspoň se pokusit?
Minulý týden jsem v televizi viděl rodiny lyžující v Itálii. Jejich „mluvčí“ si pochvalovali volné sjezdovky a vleky a jaká je to díky tomu skvěle zábavná dovolená. Jiní zájezdy zrušili i s vědomím, že jim nikdo nevrátí uhrazené peníze. Převládl u nich pocit odpovědnosti za své blízké a druhé lidi. Co z toho bylo správné a co ne?
Teď k věci. S respektem k posledním opatřením vlády jsme se rozhodli zrušit letošní Keltský telegraf v podobě, jak jste jej dosud znali. Na většině míst bývala účast větší než aktuální povolená třicítková hranice počtu účastníků na veřejných akcích.
V momentě, kdy píšu tyto řádky, se počitadlo u mapy na webu telegrafu zastavilo na čísle 222. Směřovali jsme k rekordnímu počtu stanovišť a těšili se na magický večer. Uplynulých deset ročníků prokázalo Vaši odvahu i duchovní vyzrálost a jsem přesvědčený, že jeden každý ročník Keltského telegrafu, jedno každé stanoviště i jeden každý čert svým způsobem prospěli nejenom naší planetě a druhým lidem. Prostě, že magie fungovala.
S tím souvisí následující návrh, vlastně spíše pokorná prosba.
Propojme se 21. března v 19.30 hodin pouze myšlenkou, ať už budete na svém kopci, kam asi někteří z Vás zamíříte nebo budete Vy i další obvyklí účastníci na kterémkoliv jiném místě v přírodě. Můžete to podpořit světlem ohně nebo nehlučnou světlicí.
Poprosme Matku Zemi i všechny bytosti o odpuštění a vyšleme prosbu ostatním lidem k pokoře, úctě a skromnosti. I jisté formě návratu k tomu, co jako výchozí myšlenkou Keltského telegrafu formuloval jeho iniciátor Jiří Kuchař:
Keltové, k nimž se symbolicky vracíme samotným názvem Keltský telegraf, žili v hlubokém souladu s přírodou, kterou uctívali a respektovali. Naší ambicí je na jejich tradice navázat a jednou ročně, s příchodem jara a tedy oživením přírody, vzdát předáváním světla hold Zemi a vracet se tak ke kořenům, které dnešní civilizace úspěšně opouští a kope si tím vlastní hrob. Světlo je i symbolem osvícení potemnělé krajiny v každém z nás.
Jde o symbolický návrat k přírodě, ve které se s přicházejícím jarem rodí nový život. Pro účastníky Keltského telegrafu je to jedinečná příležitost zažít neopakovatelný večer s mysteriem noční krajiny.
K tomu už není třeba nic dalšího dodávat, snad jenom, že zvažujeme pro letošek přesunutí na podzimní termín, pokud nám budou bohové nakloněni a bude to mít hlubší smysl. Ale to je prozatím jenom úvaha.
Děkuji Vám za pochopení.
S přáním všeho dobrého a s hlubokou úctou k Vám i všem bytostem
Vlastimil Hela
toho času vrchní čert Keltského telegrafu
P. S. Doporučuji Vám dubnové číslo měsíčníku Regenerace, původního to iniciátora Keltského telegrafu, kde najdete kromě jiného názory Milana Calábka na současnou situaci a možnosti jejího řešení. Pokud to bude ve Vašich silách, dejte tuto informaci na vědomí všem lidem, na kterých vám záleží. Na titulní straně dubnové Regenerace najdete titulek – Co můžeme dělat a co budeme muset.
