V zářijovém čísle Regenerace najdete pozvánku na oslavu podzimní rovnodennosti. Oslavu tvoří rituál s živly a jejich propojení s našimi těly. Přinášíme stručný popis toho, jak rituály probíhají a v čem může tkvít jejich ozdravný účinek.
Naši předkové byli mnohem více propojeni s přírodou, než jsme my. Zejména zemědělci bedlivě pozorovali počasí, věděli, kdy přijde déšť, kdy bude větrno nebo slunečno. Dokládá to řada pranostik, jejichž význam už pomalu mnohdy ani neumíme rozluštit.
To, že dnešní život nepřináší tolik příležitostí ke každodennímu vnímání přírody, rozhodně neznamená, že našim tělům a duším nechybí. Minimálně významné dny roku, jako jsou jarní a podzimní rovnodennost a letní a zimní slunovrat, oslavujeme v přírodě s propojením s živly, světovými stranami a sami se sebou.
Příprava nejen ohně
Oslava v přírodě, pokud se praktikuje s chutí, radostí a za plné pozornosti, může přinést pocit radosti, štěstí, spojení se sebou i s ostatními podobně zaměřenými lidmi a chuť tvořit. Základem je příprava ohně, na jehož hranici se pokládají oběti v podobě bylin či potravin. Do rituálního ohně by se nemělo přikládat. Příchozí jsou očištěni kouřem z bylin, například z pelyňku, šalvěje nebo kadidla. Poté se stručně povídá o významu daného svátku, o energii současných dní a o průběhu rituálu. Během rituálu používáme hudební nástroje, bubny, zvonečky, chřestidla. Základem celého procesu je zaměření pozornosti ke světovým stranám, propojení s konkrétním živlem a se svým tělem.
Ve znamení východu
Východ je spojený s živlem větru, přináší m
užskou energii, svobodu, v meditaci pak nové nápady, myšlenky a vize. V těle je východ spojený s plícemi a s dechem. Dech je základem života, když se narodíme, první a důležitý je nádech. Většina lidí dnes dýchá mělce a nevědomě, přitom je tak důležité alespoň občas celé tělo vědomě prodýchat a pročistit. Během oslavy se tedy na východě propojujeme se svým dechem a vizualizujme si svoje nové myšlenky, nápady, ideje a vize. Během krátké meditace se u každé světové strany bubnuje, zvoní a děkuje. V tomto případě větru, východu a dechu.
Jih s vášní v srdci
Z východu se otáčíme směrem k jihu. Jih představuje energii ohně, která je spojená se Sluncem, v našich tělech pak se srdcem. Naše vize a nápady z východu, dostávají na jihu impulz k realizaci. Naše srdce a energie Slunce nás vedou k tvorbě. Ne nadarmo se říká, že co je děláno ze srdce a s láskou, většinou se podaří. Je potřeba však mít na paměti, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. I zde je tedy potřeba vnímat rovnováhu a nenechat se spálit příliš velkou vášní nebo v dnešní době častým workoholismem.
Západ vyplavuje emoce
Západní světová strana je spojená s živlem vody a v našich tělech představuje tekutiny, tedy především krev, lymfu a slzy. Voda je symbolem plynutí. V našich životech to znamená určité věci nedělat silou, ale nechat je, aby se vyvinuly samy. Nádherně to vystihuje pořekadlo: „Netlač řeku, teče sama“.
Dalším důležitým aspektem jsou emoce. Je důležité s nimi pracovat, dovolit si je procítit, jak ty dobré, tak ty špatné, poplakat si – ať už žalem nebo štěstím. Pláč přináší úlevu, očistu a zdraví naší duši i našemu tělu. Na západě necháváme odejít pocity, myšlenky a další vjemy, které nám již neslouží, v našich životech je nepotřebujeme a potřebujeme je opustit, abychom se posunuli v našem vývoji dál.
Sever ve spojení s matkou Zemí
Přichází moment, který věnujeme severu. Severní strana je spojená s živlem Země, ženskou energií a v našem těle představuje kostru a kosti. Skrze tělo jsme rovněž velmi silně propojeni s našimi předky, bez nich bychom zde nebyli. Na severu děkujeme našim předkům za život, za zkušenosti, matce Zemi za domov a sami sobě za to, že žijeme s rovnou páteří. Čistě, v pravdě vůči sobě i vůči okolí. Uzemňujeme se, propojujeme se s realitou a s přítomným okamžikem.
Zvnitřnění a pochopení
V dalších krocích věnujeme zvláštní pozornost a poděkování matce Zemi a také vesmíru (Bohu, Univerzu, jak to kdo cítí). V tento moment už většina lidí cítí svoje tělo, i emoce, umocněné bubnováním a plápolajícím ohněm. Máme touhu se k sobě takhle obracet častěji a nenechat na sebe tolik doléhat tlak okolního chaotického světa.
V závěrečné části rituálu házíme do ohně hrsti sušených bylin, které přinesli organizátoři akce, děkujeme společně za dary, kterých se nám dostává, a prosíme za to, co kdo potřebujeme. Poté se propojíme za ruce v kruhu a vnímáme svoje tělo i sílu přírody. Na konci nás čeká pohoštění ve formě čajů, limonád, koláčů, ovoce a falších dobrot z darů, které účastníci přinesou. Míváme zde i studánkovou vodu a různé krajové speciality. Když se zhruba po dvou hodinách rozcházíme, máme poct, jako bychom se všichni znali odjakživa, cítíme propojení a jednotu s přírodou a se sebou navzájem. Přejeme si, abychom si tyto pocity dokázali udržet i v běžném každodenním životě.
Celý proces se může pokaždé trochu lišit v závislosti na tom, kdo ho vede, jaké je roční období, počasí, jaké jsou energie dne a v neposlední řadě jací se sejdou lidé. Máte nějakou zkušenost s rituály? Napište nám o tom na regenerace@regenerace.cz, rádi je zveřejníme, nechť můžeme sdílet svoje zkušenosti.
Autorka: Renáta Kiara Vargová, s poděkováním Pavlíně Brzákové a Vlaďce Mladě Jiráskové, které mě laskavě motivovaly, abych s nimi rituály vedla. Dělám to s láskou, radostí a naplněním.
