Pohanka dostala svůj název podle pohanských nájezdníků kteří ji vozili v měšcích zavěšených u koňských sedel a na české území se dostala ve 13. století. Tato rdesnovitá rostlina pochází z Himálaje.
Pohanka je zdraví velmi prospěšná, obzvláště v zimním období zahřeje a podpoří naši imunitu. Obsahuje řadu prospěšných látek, ze kterých vyniká rutin. Ten působí blahodárně na cévy, kterým vrací pružnost a léčí jejich chorobné změny. Účinek rutinu (tedy vitaminu P) ještě násobí vitamin C, proto je potřeba k pohance jíst čerstvou zeleninu, nebo kysané zelí. V kombinaci s vitaminem C totiž rutin zmírňuje potíže s křečovými žílami na nohou.
Dále pohanka obsahuje vlákninu, bioflavonoidy, zinek (v zimě posiluje obranyschopnost sliznic), draslík, železo, vápník, měď, selen, mangan, vitaminy B1 (thiamin), B2 (riboflavin), niacin, E, cholin (regeneruje jaterní buňky po poškození chorobami nebo alkoholem a zároveň napomáhá při odbourávání nahromaděného tuku v játrech).
Vitaminy B1 a B2 dodávají našemu tělu energii a podporují činnost nervů. Spolu s účinky rutinu a vitaminu C pak snižují riziko trombózy, infarktu či mozkové mrtvice, proto je pohanka ideální i pro starší lidi, kteří si chtějí dlouho udržet mentální i fyzickou svěžest. Dodá jim totiž i nezanedbatelné množství cenného vápníku a dalších stopových prvků.
Pohanka nemusí každému vonět. Když sáhnete po mechanicky loupané pohance z řemeslného mlýnu, objevíte její jemnější chuť i vůni.
Tepelnou úpravou se obsah cholinu snižuje, proto je vhodnější pohanku propláchnout, spařit a zakrytou nechat až dvě hodiny dojít. Nejlepší úpravou však je máčení například přes noc. Podobně jako u ořechů dojde k aktivaci enzymů, změknutí nažky a celkově lepší chuti – může pak připomínat oříšky.
Z pohanky můžete vařit kaše, naslano i nasladko. Výborná je s cibulí, česnekem, majoránkou, bryndzou, či s kysaným zelí a brambory. Francouzi si ji oblíbili v podobě tenkých palačinek, neboli galettes, které se jí naslano, nejčastěji s volských vejcem, šunkou a sýrem.
