Nevyzpytatelné rošťandy – léčivá tajemství hub

V asijských zemích ji praktikují běžně, na Západě teprve vystrkuje nenápadný, ale ambiciózní klobouček – mykoterapie neboli léčení pomocí účinných látek obsažených v houbách. Uznávaní mykologové RADOMÍR SOCHA a ALEŠ VÍT shrnuli nejnovější poznatky o zdravotních přínosech hub do průkopnické publikace Houby z Boží lékárny. Je z ní zřejmé, že tradiční houbaření získává zcela nový rozměr.

V knize píšete o houbách v pozitivních souvislostech. Není pravda spíše taková, že lidé napříč érami měli z jejich pojídání respekt, nebo dokonce strach?

Radomír Socha: Kdysi byly houby jedno velké tajemno. Až mystická záležitost. Lidé si totiž nedovedli vysvětlit okolnosti jejich výskytu a růstu. Například staří Římané se domnívali, že houby rostou v místech, do nichž udeřil blesk. A dokonce ani za půldruhého tisíciletí lidstvo v chápání hub nepokročilo, takže v nich temný středověk viděl dílo ďábla vyrůstající ze slin čarodějnic. Ještě i dnes se houbám rostoucím v soustředných kružnicích říká čarovné kruhy. Pokud jde o pojídání hub, naši prapředkové k nim z nevědomosti měli po dlouhou dobu značnou nedůvěru. Zajímavé ale je, že v Čechách máme vztah k houbám od nepaměti láskyplný.

Aleš Vít: Na rozdíl od rostlin jsou houby naprosto nevyzpytatelné. Zatímco rostliny nacházíme v příslušném období každého roku v podstatě na stejném místě, houby se botanickým znalostem dlouho vymykaly. Jsou v tomto ohledu pěkné rošťandy, dělají si, co chtějí. Když si myslíme, že by měly růst, nerostou. Jednou se objevují hojně, jindy vůbec, přestože je vlhko a teplo. Kvůli této nepředvídatelnosti lidé přičítali existenci hub nejrůznější důvody. To trvalo, dokud se část botaniků nezačala podrobněji soustředit na studium hub. Na základě jejich aktivit se postupně vyčlenila samostatná věda – mykologie. Ta své poznatky stále zpřesňuje.

Houby z Boží lékárny – Radomír Socha, Aleš Vít
Kniha je věnována jak zájemcům o alternativní přístupy k léčení nemocí s pomocí hub, tak milovníkům houbařských pokrmů. Zahrnuje popisy, místa výskytu a barevné fotografie stovky druhů převážně u nás rostoucích hub s léčivými účinky, rozšířené o nejnovější údaje o bioaktivních látkách v nich obsažených, hlavních typech jejich zdravotních účinků a způsobu použití v léčitelství i v kuchyni. Všechny v knize popsané druhy doplňují fotorecepty na přípravu chutných houbových specialit nebo léčivých přípravků. V obsáhlém rejstříku se čtenář dozví, u kterých onemocnění je možné léčivé druhy hub v praxi využít. Kniha obsahuje více než 450 doprovodných barevných fotografií.

O houbách a jejich výskytu nejrůzněji spekulují i současní houbaři. Například se říká, že nejlépe rostou za úplňku, je to pravda?

Aleš Vít: Existuje spousta protichůdných teorií, ale každý, kdo se houbaření věnuje celoživotně, vám potvrdí, že měsíc růst a kvalitu hub ovlivňuje. Když staří zahradníci chtěli, aby jim dobře vzklíčila semena a sadba, sázeli týden až deset dnů před úplňkem. Všechno rostlo daleko líp, než když sázeli kdykoli jindy. U hub platí, že pokud je teplota a vláha úměrná k danému ročnímu období, vždycky rostou lépe, hojněji a ochotněji v čase okolo měsíční úvrati – tedy zhruba týden před úplňkem a týden po něm.

Zatímco v evropském prostoru jsme ve znalostech hub po staletí tápali, v Asii je dávno účinně využívali. Z čeho pramení ten zásadně rozdílný přístup?

Aleš Vít: Spočívá v odlišném pojetí života jak z pohledu duchovního, tak i světského. V Asii, zejména v Číně, se studiu a léčebnému využití hub věnovali jako zcela přirozené součásti života už před čtyřmi tisíci lety. Protože Čína byla vždycky hustě osídlená, žily a žijí v ní miliardy lidí, naučili se její obyvatelé využívat naprosto všechno, co jim příroda poskytla. Museli ji tedy souvisle a postupně poznávat. Má to ještě aspekt filozofický. Klasická medicína, jak ji známe v našich poměrech, řeší mnohdy až následky nemocí a zanedbaných prevencí. Když objeví problém, snaží se ho zakonzervovat, omezit a zabránit jeho existenci. Nehledá jeho duchovní příčinu.

Radomír Socha: V Číně se tradiční medicína v souladu s přirozeným pojetím života zabývá především prevencí – co všechno je možné udělat, aby člověk od narození žil ve všech ohledech vyrovnaně a předcházel tak fatálním nemocem, jako je například rakovina. V Asii vládne úplně jiná životní filozofie, kterou v západním světě těžko pochopí někdo, kdo se jí vyloženě nezabývá. V tomto ohledu mají před námi Evropany náskok.

Zatímco byliny proti zdravotním neduhům sbírá kdekdo, houbaři do lesa většinou nechodí kvůli léčivosti hub, ale kvůli jejich kuchyňskému využití. Nebo se tento stav mění?

Aleš Vít: Spousta lidí v léčivost hub nevěří, rozlišují houby na jedlé, anebo jedovaté, tím to pro ně hasne. Že je v nich množství účinných látek, podobně jako v rostlinách, se do povědomí laické veřejnosti dostává až v poslední době. Proto zájem o mykoterapii postupně narůstá. Má to i technologický rozměr. Veškeré biochemické analýzy byly ještě před několika desítkami let velmi náročné procedury a většinou se týkaly pouze studia rostlin, které se daly použít pro léčení. Jenže čím více se toho o bylinách ví, tím blíže k hranici informačního vyčerpání se obor dostává, a tak se zájem přesouvá také k houbám. Zmíněné analýzy jsou s rozvojem techniky mnohem jednodušší a levnější než dříve, takže se o houbách ví rok od roku víc. V naší knize Houby z Boží lékárny jsou v současnosti nejaktuálnější informace.

Vaše kniha je věnovaná zájemcům o alternativní přístupy při léčení nemocí pomocí hub i milovníkům houbových pokrmů. V čem spočívá ona aktuálnost knihy?

Radomír Socha: Obsahuje nejnovější, vědecky podložené údaje o bioaktivních látkách obsažených v houbách, o hlavních typech jejich zdravotních účinků i o způsobu jejich použití v léčitelství či v kuchyni. Kniha podrobně popisuje houby i místa jejich výskytu. Navíc je vybavena kvalitními barevnými fotografiemi stovky druhů převážně u nás rostoucích hub s léčivými účinky. Kapitoly věnované jednotlivým druhům zahrnují foto recepty pro přípravu chutných houbových specialit či léčivých přípravků z nich. V obsáhlém rejstříku se čtenář dozví, u kterých onemocnění je možné léčivé druhy hub v praxi využít.

Aleš Vít: Mnohé možná překvapí, že nepíšeme jenom o chutných a jedlých houbách, ale připomínáme i některé dřevní, které se nepoužívají k přímé konzumaci. Nečekáme samozřejmě, že čtenář bude po přečtení knížky všeznalý a začne všechny druhy uvedených léčivých hub šmahem sbírat. Má to totiž jeden háček – konkrétní léčivé houby je nutné znát naprosto přesně.

Celý rozhovor Miloše Kozumplíka s Radomírem Sochou a Alešem Vítem si můžete přečíst v aktuálním zářijovém vydání časopisu ReGeNeRaCe, které je právě na stáncích.