Pavlína Brzáková je autorkou knih věnovaných sibiřským národům, ale také máma dvou dětí, z nichž se jedno potýká s neurovývojovou poruchou pozornosti a hyperaktivitou. Příběh dítěte s vývojovou dysfázií a ADHD vypráví o hlubokém zoufalství, překonávání překážek, ale také o naději, která umírá jako poslední, a lásce, jež hory přenáší. Kniha působí léčivě na duši všech vyčerpaných rodičů hyperaktivních dětí a zároveň poskytuje inspiraci pro učitele i vychovatele, jak těmto dětem lépe rozumět a pomoci.
Těžko chtít po učitelce, aby se chovala jinak. Nechává dítě pocitům vzteku, nebo mu domlouvá. Co může udělat? Můj otec řekne: „Dal bych mu na zadek, tohle by si neměl dovolit.“ Jenže já vím, že vztek je loď. A Kryštof je uvězněn na její palubě. Nevidí ještě moře, nevystoupil na břeh. Nevidí, že loď je na hladině a že se může vzdalovat. Je potřeba s ním projít škálou pocitů a naučit se jim dávat jména. Kryštofe, tohle není vztek, tohle je bolest, tohle smutek, tohle nesoulad a tohle nesouhlas.
S čím nesouhlasíš, Kryštofe?
Další informace najdete najdete zde.
