Povídání s hercem a improvizátorem Jaroslavem Duškem je vždycky velmi osvěžující a přináší inspiraci. Tentokrát jsem si s ním smluvila schůzku poté, co se vynořil ze tmy. Co ve tmě hledal a co našel, nám poodhalí následující řádky.
Metodu pobývání ve tmě, takzvanou dunkelterapii, do našich končin poprvé přivezl německý etnolog a terapeut Holger Kalweit, který se s ní seznámil při svém pobytu v Tibetu. Dnes už je možné tento prožitek vlastního nitra zakusit hned na několika místech v Čechách a na Moravě.
Jak jste přišel na to, že se chcete ponořit do tmy?
Potkávám lidi, kteří chodí do tmy opakovaně, na deset čtrnáct dní. Dokonce znám i člověka, jenž je v této oblasti jedním z průkopníků u nás a už mnoho let ve tmě pravidelně pobývá. Všiml jsem si, že lidem, kteří vstoupili do tmy a vydrželi v ní, se prožitky posunuly velmi významným způsobem. Pobývání ve tmě mě tudíž zaujalo, jen jsem měl potíž dát dohromady týden času, protože když mám delší volno, jezdívám raději do zahraničí, k moři. Na tmu jsem se tedy chystal už několik let, byla to vnitřní příprava, a přišlo mi stále logičtější, že to uskutečním kolem svých dvaapadesátých narozenin, protože pro Toltéky jsou právě tyto narozeniny významné.
Proč jsou pro ně významné?
Vyprávěl nám o tom v Teotihuacánu Gorilla, Tolték, duchovní učitel, když jsme s několika lidmi navštívili před pár lety Mexiko. Říkal, že se těší, až mu bude v roce 2012, který byl pro indiány rokem transformace, dvaapadesát let. Pro Toltéky jsou tyto narozeniny jakousi první zralostí v životě. Tehdy se završují rozmanité rytmy, jež v životě probíhají. Mayové a Toltékové totiž čas počítají a vnímají v různorodých rytmech, které se překrývají v jakési polyfonii. Pro nás je to zvláštní pojetí času, protože známe roční kalendář o 365 dnech a čtvrtině dne a používáme hodinky, které měří jen jeden z různých aspektů času. A k tomu ještě tak maximálně víme, kdy je slunovrat nebo rovnodennost. Těžko by nás napadl jiný počet dnů. Ale pro Toltéky je významný kalendář tzolkin, jenž tvoří 260 dnů. To je pro náš mozek divné číslo a nedává nám smysl. Kde je v přírodě 260 dnů? Jenže ono se zdá, že se tento rytmus týká Slunce. Těch 260 dnů je chvíle, kdy se Slunce jaksi seřadí do pozice, z níž vyšlo. Slunce totiž není kompaktní koule, točí se jinou rychlostí na pólech a jinou rychlostí na rovníku. Tak vytváří jakousi spirálu, která se po 260 dnech navrací znovu do předchozího uspořádání.
Jak k tomuto objevu Mayové došli?
To není vůbec jasné. Inkové, Čerokíjové, Dogoni, Hoppiové, Aboriginci mají mimořádné znalosti o nebeských tělesech a úkazech, které po dlouhé době byly chápány jako mýtus nebo legenda. Ale jak ve svých objevech postupovala světová astronomie, zjistilo se, že tyto legendy jsou opřené o reálné poznatky. Tohle samozřejmě vědce velmi fascinovalo, a když se třeba Dogonů ptali, jak to vědí, dostávali odpovědi: „Chodí za námi bytosti ze Síria a ony nám to říkají.“
Kalendář tzolkin je posvátný, ke každému dni je přiřazeno číslo a znak. Je to třináct čísel a dvacet znaků. 13 krát 20 kombinací je 260. Kdybych počítal své narozeniny podle 260denního mayského kalendáře, tak jsem se narodil 17. den tzolkinu. A tento 260denní rytmus se nasčítává rychleji než 365denní, takže v době, kdy dovrším dvaapadesát let, mám podle tzolkinu za sebou třiasedmdesát tzolkinů plus 13 dní.
Potom mají Toltékové ještě 360denní rytmus zvaný tun. Během dvaapadesátého roku života se tedy sejde 72 tzolkinů a 52 tunů, neboť 72 x 260 = 52 x 360 = 18 720. A pak ještě jeden, který je rovněž záhadný. Je to 360 dnů a pět dní jakéhosi prázdna či vyčkávání. A po těchto pěti dnech se rozběhne opět 360 dnů.
Našemu evropskému mozku to může připadat zmatené. Řekneme: „Tak co to je? Tady se počítá jedno přes druhé… Tak co tedy platí?“ Naše levá hemisféra chce vědět, jak to je. Ale oni si klidně jedou v těch polyfoniích. Mají tam ještě další rytmy, takzvané věky. Čtyři věky, pět věků… Počítají se ještě další jakési pohyby uvnitř pohybů, jakýsi tep uvnitř tepu. A v tom dvaapadesátém roce života se všechny ty tepy a různé rytmy znovu potkají, jak se před těmi dvaapadesáti lety rozběhly. Pak se znovu zrodíme do výchozího bodu, proto je ten rok významný.
Takže se sešly všechny rytmy a vy jste vstoupil do tmy, abyste se znovuzrodil?
Když jsem se díval do kalendáře, hledal týden volna a konzultoval to s lidmi, kteří poskytují pobyt ve tmě, jednou z možností, kdy to udělat, byly Velikonoce. Musel jsem zvažovat, jestli obětuju rodinné Velikonoce s vnoučaty, ale tato možnost se vynořovala jako nejladnější. Vybral jsem si tedy velikonoční čas pro jeho zesílenou dvojí symboliku znovuzrození.
Pavlína Brzáková
Z rozhovoru, který vyšel v měsíčníku ReGeNeRaCe v srpnu 2013.
