Jaroslav Dušek odpovídal na dotazy čtenářů. Jeho odpovědi najdete na třech stranách v květnovém vydání ReGeNeRaCe. Dva dotazy a odpovědi Jaroslava si můžete přečíst zde na našem webu.
Spektrum dotazů, které jste poslali Jaroslavu Duškovi při příležitosti jeho šedesátých narozenin letos 30. dubna, bylo velice zajímavé. Mnohé vaše e‐maily vyjádřily naději z přívalu energie, který jim odpovědi přinesou. Téměř všechny obsahovaly gratulace a nejrůznější přání, které jsme mu vyřídili. Také chválu na REGENERACI, za kterou děkujeme. A na jeho knihy Ze mě, Tvarytmy a První dotek.
Nejdelší otázka a nejkratší odpověď
Otázka Jana Adamce byla ze všech nejdelší:
Znáte způsob, jak změnit kolektivní vědomí lidí v nízké hladině strachu z nemoci a smrti a strachu ze ztráty práce na pozitivní vibrace radosti, odvahy a vděčnosti? Televizní zprávy všem nevypneme a nestačí si přát, ať jsou všechny bytosti na Zemi šťastné. Je zbytečné vést proti současnému Matrixu boj, to pak přichází pořád soupeř a energie toho všeho zlého se ještě více posiluje jen při přemýšlení o tom, ale co je nejlepší teď udělat? Je zbytečné lidi varovat na sítích, protože lidé s racionální myslí stejně nic nepochopí.
Odpověď Jaroslava Duška byla ze všech jeho odpovědí nejkratší:
Miluj.
Jan Adamec od nás získává roční předplatné časopisu ReGeNeRaCe.
Nejkratší otázka a nejdelší odpověď
Tentokrát pro změnu nejkratší položená otázka, jejíž autorka od nás získává roční předplatné časopisu ReGeNeRaCe.
Šárka Pleštilová: Myslíte si, že víte, kdo jste?
Odpověď Jaroslava Duška byla ze všech jeho odpovědí nejdelší:
Tato otázka je vlastně určena několika vrstvám bytosti – jednak té, která si myslí, že je schopna si něco vlastního myslet, pak té, která si myslí, že něco může vědět, pak té, která opravdu něco ví, a nakonec té, která jest, nezávisle na myšlení a vědění. Z jedné úrovně vám mohu říci, že si o tom, kdo jsem, něco myslím, nicméně z jiné úrovně, jakmile vím, nejsem schopen si o tom nic myslet, a z další, pakliže plně jsem, nic o tom nedokážu vědět, ani si o tom nic nemyslím, neb jsem plně vším.
A tak se mi to různě proměňuje, podle toho, zda vyplňuji dotazník, nebo naslouchám Vesmíru. Domnívám se, že je docela dobré jednotlivé vrstvy příliš nemísit, aby nedocházelo třeba v komunikaci s úřady ke zbytečným různicím.
Kdysi jsem se vrátil pozdě v noci ze setkání s lidmi, kteří mi vyprávěli, kým byli v minulých životech. A nebyla to žádná ořezávátka – nechyběl Tutanchamon, Máří Magdaléna, Rinpočhe a další podobní, až jsem se trochu styděl, že nemám co kloudného nabídnout. Po návratu domů jsem se tichounce zeptal své hlubiny:
Kdo jsem byl já? Odpověď zněla: Vždy jsi byl, jsi a budeš Láska.
Děkuji vám všem za všetečné otázky, na které jsem zvolil spíše stručnější odpovědi. Třeba se někdy setkáme a popovídáme si důkladněji. Ať jsou všechny bytosti šťastny! Jaroslav
