Co mi přinesla vipassana?

Lektorka osobního rozvoje Lída Charvátová si v létě v Centru Nesměň vyzkoušela poprvé meditaci vipassana. Své pocity popisuje v říjnovém čísle REGENERACE. Do článku se už nevešly inspirativní zkušenosti dalších účastníků, proto je uvádíme tady. Řada z nich jezdí na meditační zásedy/retreaty opakovaně.

Šárka z Moravy přijela do Nesměně podruhé. „Na retreatu jsem si uvědomila, že není třeba ani mluvit, aby 30 lidí fungovalo jako celek. Možná by na tom světě bylo méně zla, kdybychom tolik nemluvili a nemysleli, nebo kdybychom si méně říkali kdyby.”

Po prvním zásedu na sobě Šárka poznala spoustu změn, o které se nesnažila ani vědomě ani usilovně. Najednou přicházely samy. Naučila se provádět meditaci i třeba jen 10 minut denně i v momentu, kdy se jí nejvíce nechtělo. „Pravidelnost, jak jsem později poznala, mi nenarovnala jen záda, ale i mysl. Technika označování (labelling) jako účinný lék (nazývání vlastních stavů nepohody, bolesti, zármutku, naštvání, jejich přijmutí a každodenní odpouštění) pro mě jako něvěřícího Tomáše byla převratná. Nejvíce mi to přineslo poznání sebe sama a toho, jak můžu zacházet se svou myslí. Zbavila jsem se z obrovské části strachu a naprosto zbytečných předsudků, které mě směrovaly k unáhleným, nesvobodným a limitovaným rozhodnutím. Je zábava sledovat, jak naše mysl funguje, pozorovat ji a nakonec si s ní hrát.

„Zkusila jsem brát věci jako výzvy bez předem daného omezení. Buď to vyjde nebo ne. Nezvýšili mi mzdu, a navíc se se mnou rozloučili. Byla jsem naštvaná, ale zkusila jsem to přijmout a vzít pozitivní výhody. A najednou přišla nová práce. Ještě to párkrát nevyšlo, ale čím víc jsem šla do nekomfortních situací, tím rychleji jsem to měla v sobě vyřešené bez emocí a jela jsem dál. Dřív jsem trávila s přijetím nehodících se situací a nálad jiných lidí víc času, než bylo zdrávo, a jak jsem později poznala, blokovalo mě to k přístupu k novým příležitostem.

Také jsem začala dělat dobrovolnici v české škole bez hranic v Londýně. Nemusela jsem, ale chtěla jsem poznat ten dobrý pocit. Tohle mi dalo velké obohacení v podobě poznání ostatních dobrovolníků na stejné vlně. Všechny máme něco společného. Děláme tu práci od srdce k dětem i k nám samotným, protože je nám v tom dobře – soudržnost, respekt, motivace, nakopnutí všemi směry, sdílení, výměna názorů bez emocí v souladu, sdílen a to vše bez nároku na nic. Funguje to jako organismus, který se musí krmit neustále pozitivní energií a jak ji do vesmíru vydáváme, tak se nám vrací v čisté podobě fungování školy nebo něčeho jiného. Přitom mám hodně známých, kteří se jakékoli činnosti bez odměny vyhýbají, a přitom nás to učí být dobrými sami k sobě.  Když někdo něco dělá dobrovolně, je to čistá práce s čistým úmyslem, a to je to ten nejcennější způsob poznání lidí bez jakéhokoli předstírání.”

Pro Michala se vipassana stala velmi důležitou součástí jeho pravidelné dovolené. Původně na této meditaci hledal něco více od života: „Našel jsem snížení důležitosti uvědomění a Moje. Některé pevné postoje ztratily důležitost. Dále mi vipassana dala zvýšení šance najít vícero možností v obtížné životní situaci před unáhleným okamžitým řešením. Zároveň mi ale také něco vzala. Právě o tyto odebrané věci jsme schopnější v konečném důsledku žít plnější a svobodnější život. Toto odebírání může někdy bolet. Špatně se vysvětlí lidem, kteří většinou necítí v životě dostatek a právě proto hledají v životě něco více – hlouběji, tak jim je na cestě něco odebráno. Buddhismus jako nauka o utrpení není v našich končinách nejlepší reklama. Zde je ale na místě rčení zenového buddhismu: Musíš nejdříve z hrnku něco vylít, aby se do něj vešlo něco nového.

Václav přijel na vipassanu poprvé: „Na meditaci mě zajímala schopnost nacházet odpovědi či se rozhodovat podle svého srdce, podle toho, jak to cítím, a ne podle toho, jak se to jeví výhodné, rozumné či nejjednodušší. Takže je to pro mě cesta k objevování vlastní pravdy ve světě plném příležitostí a možností. Druhým důvodem byl můj opakovaný zážitek z hor, z cestování i např. po náročném projektu, že k okamžikům zastavení, spočinutí a štěstí vlastně nic moc nepotřebuji, naopak toho potřebuji dělat méně než více, a že jeho zdroj si nosím s sebou. Prostřednictvím meditace se chci k tomuto zdroji vnitřního štěstí častěji přibližovat.“

A jaké máte zkušenosti s meditací vy? Napište nám do redakce regenerace@regenerace.cz. Rádi budeme vaše zkušenosti sdílet s ostatními čtenáři.

 

 



Pokračováním užité této stránky souhlasíte s používáním cookies. Více informací

Použití cookies na této stránce je nastaveno ma "přijímat cookies". Toto nastavení vám dává nejlepší možností procházení našeho webu. Jestliže pokračujete v užívání tohoto webu beze změn tohoto nastavení, nebo kliknete na tlačítko "Souhlasím" níže přijímáte toto nastavení-

Zavřít