Když jsem před mnoha lety poprvé viděla fotku OLARDA DIXONA, na které byl zachycen po boku své budoucí ženy, připadal mi velký jako medvěd, jako Viking. Tenkrát jsem se na něj obrátila kvůli informacím o šamanské nemoci. Toto téma rozvíjíme i v následujícím rozhovoru.
Olard Elvil Dixon
Pochází z vesnice Kosodavla, která je součástí obce Jogna na severu Tverské oblasti Ruska. Slovo jogna znamená „od vody“. Patří k rodu Ludinikad (Stará kost), v němž se spojily dva etnické proudy – kmen visu, od řeky Mologa u Oněžského jezera, a kmen karélů, který na sever Tverské oblasti přišel z Karélie v 17. století.
Když mu byly tři roky, zemřel jeho otec, o něco později i matka. Sirotka si k sobě vzali prarodiče. Od útlého věku ho zajímaly mystika a astronomie, později i obřadní praktiky různých kmenů či národů a také bojová umění. Začal sbírat materiály o arbujích – karelských velekněžích, šamanech. Časem, na doporučení tuvinského básníka, etnografa a historika Monguše Borachoviče Kenina Lopsana, začal psát knihy; zatím jich vydal asi tři desítky. Podnikl řadu expedic do míst se zachovanou šamanskou tradicí. Oblastmi jeho zájmu jsou centrální Asie, Amazonie a Peru. V současnosti žije v Moskvě, ale často cestuje po Sibiři a Karélii. Je vedoucím etnografických výprav, organizátorem mezinárodního etnofestivalu Kůň – Letadlo, hraje na sibiřské lidové nástroje, ovládá různé techniky alikvotního zpěvu, maluje obrazy s mytologickou tematikou a zabývá se tradičním řezbářstvím kostí.
Šamanská nemoc zásadně změnila mé vnímání světa. Do té doby byl lineární, ve 2D, moderně řečeno. Ploší byli lidé okolo i mé emoce. Pak však začal být nekonečný ve všech směrech. Cítila jsem vlny energie, neexistoval čas ani vzdálenosti. Bohužel, v České republice jsem nenašla odborníky, kteří by člověka tímto procesem plnohodnotně provedli, aniž by to ohrozilo jeho sebeúctu, zdraví a pověst.
Pojem šamanská nemoc a jeho definici zavedli zejména etnografové. Způsobů, jakými se šamanská nemoc projevuje, a stavů, které ji můžou doprovázet, je nepřeberné množství. Můžou se hlásit již v dětském věku. Jedinec může mít na první pohled běžný život, a najednou se mu něco stane. Jestliže požádá o lékařskou pomoc, vliv léků může proces zabrzdit. Ale pokud v sobě najde sílu a objeví vlastní zdroje uzdravení, pochopí, o co jde, a udělá první kroky k transformaci sebe sama.
Můžete popsat svou zkušenost? Jaký průběh měla vaše proměna?
Docela dramatický. Ve třech letech jsem upadl a praskla mi lebka. Na vesnici, kde jsme bydleli, působil jenom veterinář, a ten mi předepsal koňskou glukózu. V osmnácti letech jsem zdánlivě bezdůvodně dostal horečku a přišly na mě stavy podobající se malárii. Jednou jsem cítil, jak na mojí posteli přistála jakási energetická koule. Měla ruku. Přes ni jsem dostal informaci: Změň svůj život, jinak budou umírat tví blízcí. A ještě jednu podstatnou událost musím zmínit. Kdysi, bylo to ráno, mě rozbolela hlava a začal jsem vidět všechny předměty vodorovně. Zmíněný stav trval tři roky. Byl jsem chudokrevný a měl jsem zvýšenou teplotu. V tomto období se mi zdály hodně jasné sny, v nichž mě zasvěcovali do šamanismu.
Čím jste si své rozpoložení a pocity vysvětloval?
Vůbec jsem nechápal, co se se mnou děje. Bylo mi zle, a když už jsem si myslel, že umírám, začal jsem vnímat, že mě léčí nějaké bytosti. Byly asi sedmdesát centimetrů vysoké. Měl jsem dojem, že mi na poslední chvíli stihly vyměnit srdce. Taky ze mě sundaly kůži a nechaly ji projet mezi válci, které připomínaly starý mandl. Zpátky do života jsem se vracel velmi pomalu. Bál jsem se požádat o pomoc lékaře, ale zároveň jsem měl strach je neoslovit.
Celý rozhovor, který připravila Lara Kucher, si můžete přečíst v aktuálním srpnovém vydání časopisu ReGeNeRaCe, které je právě na stáncích.
