Kniha osudu Srdcové dámy

Slavná kartářka Dagmar KLUDSKÁ vypráví o více než třicetileté praxi, během níž jsou odtajňování minulosti, rozebírání současnosti a nahlížení do budoucnosti oficiálně jejím povoláním. Hovoří také o své nové knize Výklad z karet podle Dagmar Kludské, v níž mimo jiné popisuje, jak porozumět poselství karet. Naučit se to může každý, tvrdí autorce rozhovoru Marcele JURČÍKOVÉ (rozhovor vyšel v měsíčníku ReGeNeRaCe 4/2021).

„Výklad z karet vás podle karet moc nezajímá,“ pronesla, když rozložila po stole mariášky. „Proč jste vlastně přišla?“ zeptala se vlídně DAGMAR KLUDSKÁ. Totálně mě odzbrojila. Nedlouho po sametové revoluci jsem natrefila na inzerát, v němž nabízela svoje věštecké služby. Coby začínající novinářka jsem si tehdy usmyslela, že v utajení – v roli klientky – odhalím nekalé podnikatelské praktiky. Odhalila ona mě.

Porozumět poselství karet se může naučit každý

Jaké to je, když prostřednictvím karet vidíte do lidí dřív, než vůbec otevřou pusu?

Profesně žádoucí, lidsky náročné. Rozhodně si nemyslím, že mám patent na pravdu, ale musím konstatovat, že ohledně karetního výkladu se mýlím málokdy. Vlastně si už ani nevybavuji, kdy se mi stalo, že bych se v nějaké zásadní věci sekla. Vděčím za to více než třicetileté praxi, během níž jsou odtajňování minulosti, rozebírání současnosti a nahlížení do budoucnosti oficiálně mým povoláním. Kamarádkám a známým jsem ovšem vykládala osud mnohem dřív. Někomu cizímu, navíc za honorář, na to jsem si netroufala. Zasáhla moje starší sestra Edita (matka zpěváka a hudebníka Michala Davida, pozn. red.), která měla odjakživa podnikatelského ducha. Navzdory mým pochybnostem a rozpakům podala stručný inzerát. Téměř obratem zavolalo pár lidí, na ně se nabalovali další a další, takže se moje současná, hodně početná klientela vlastně vytvořila na základě pár řádků v inzertní rubrice deníku, který už dnes neexistuje.

Byla jste u nás první kartářka se živnostenským listem. Musela jste nějak dokladovat svoje schopnosti či způsobilost k této profesi?

Zírali na mě jako na zjevení a jedna úřednice se zajímala, jestli coby kartářka budu vyrábět kartáče. Asi za půl roku se objednali muž a žena a zarputile trvali na tom, že chtějí být u výkladu spolu. Ze zásady to nedělám, ale nedali si to vymluvit. Karty ukázaly, že je nespojuje nic osobního, že jsou jen kolegové a mají v popisu práce kontrolovat. Skutečně potvrdili, že se přišli úředně ujistit, že nedělám nic nezákonného, že mám v pořádku provozovnu neboli doma uklizeno a podobně. Pánovi jsem z karet vyčetla, že má starosti s nemocným tatínkem a další podrobnosti. Později jsem se dozvěděla, že následně asi hodinu chodil kolem budovy úřadu, zhluboka dýchal, máchal rukama a nevěřícně kroutil hlavou.

Jak na vaši novou profesní dráhu pohlížela rodina?

Sama sobě jsem stanovila zkušební dobu tři měsíce. Prošla jsem „bez ztráty kytičky“. Děti mi fandily a povzbuzovaly mě. Na rozdíl od mého prvního manžela Miloslava. Ten byl kategoricky proti. Tehdy jsme se rozváděli, takže jsem už nemusela respektovat jeho názory. A dobře jsem udělala.

Na vašich kartách už skoro není nic vidět, jak jsou ohmatané. Jsou snad první, nebo památeční?

Jsou to úplně obyčejné mariášky. Za svoji profesionální kartářskou éru jsem prozatím „spotřebovala“ tři balíčky. Když si na něco zvyknu, nerada se s tím loučím, což platí i pro tento výrobní prostředek. První karty jsem dostala asi jako čtyřletá od cirkusového kouzelníka Bory. Byly hezké, obrázkové. Vždycky jsem se s nimi schovala pod maringotku, protože mi nedělaly dobře sluneční paprsky, a představovala si, co si asi myslí ta nakreslená paní s psíkem a proč se ten pán na další kartě mračí. Pak se mi o tom i zdálo. Maminka mi s láskou říkávala, že jsem prostě praštěná ve dne i v noci. Když to vezmu kolem a dokola, právě živé, barevné sny, někdy spíš předtuchy, jindy dokonce noční můry, mě vlastně přivedly k předpovídání budoucnosti. Vyprávěli mi, že jsem pár dní za sebou ze spaní křičela, že náš cirkus hoří. Malé holce, věčně nemocné bledulce, která se dusila, omdlévala a občas skončila v nemocnici, nevěřili. Cirkus sice neshořel, ale znárodnili ho. Byla to snová asociace, plameny mají taky rudou barvu… Sny se mi zdají dodnes. Klidně čtyři pět během jediné noci. Znovu v nich prožívám příběhy i s lidmi, kteří už opustili tento svět. Aspoň je tolik nepostrádám, když v mých snech žijí napořád.

Máte prorocké sny, schopnost číst osud v kartách i ve hvězdách. Jsou věštecké geny dědičné?

Vzdálená příbuzná z máminy strany vykládala karty a další věštily z křišťálové koule zájemcům z řad diváků mezi představeními. Pochopitelně se s nimi radila i rodina, tím myslím širší cirkusovou rodinu, kde bylo zvykem, že každý přispěl tím, co uměl. Vybavuji si, že naši chtěli koupit ojeté auto. Karty je varovaly. Jak se pak ukázalo, byla to rachotina na odpis. Pokud vím, přede mnou v našem rodě žádná profesionální kartářka nebyla. Kdo převezme štafetu po mně, těžko říct. Všechny moje děti se v kartách vyznají, ale zvolily si jinou profesní dráhu. Tajně sázím na dceru Ivetu. Jsem přesvědčená, že zdědila ono zvláštní nadání, které ještě umocnila skutečnost, že kvůli vážnému zdravotnímu stavu, doslova na pokraji života a smrti, byla nějaký čas v umělém spánku. Prozatím se ale do výkladu nehrne. Nechce. Možná jednou.

Výklad z karet je v podání Dagmar Kludské velice konkrétní a přesný. „Jelikož se klienti vracejí, mám autentickou zpětnou vazbu, možnost ověřit si, jak se moje věštby vyplnily.“ Zpravidla bývají úspěšné na 80 až 90 procent.

Jak si vysvětlujete, že se do karet promítají lidské osudy?

Domnívám se, že se tak stane ve chvíli, kdy lidé vezmou mariášky do ruky a zamíchají. Zjednodušeně řečeno jim předají svoji energii, což se projeví tím, které karty a v jakém pořadí si vytáhnou. To je hlavní důvod, proč nechci vykládat na dálku, třeba telefonicky. Člověk si na svůj osud prostě musí sáhnout. Pak se na karty zadívám a nějaký vnitřní hlásek mi našeptává, co to znamená. Existuje totiž víc druhů mimosmyslového vnímání, někdo vnitřním zrakem vidí, jiný mívá jakási vnuknutí, prostě se mu najednou rozsvítí, další ony věci mezi nebem a zemí vycítí a já je jako by slyším. Abych složila kompletní obrázek o daném člověku a jeho životě, intuitivní karetní rozbor rozumově propojím s poznatky o znamení, v němž se narodil, a to jak podle západní, tak východní astrologie.

Někteří lidé tvrdí, že vědmy jsou jen výborné pozorovatelky, posluchačky a psycholožky. Za věštění tedy vydávají to, co zjistí z výrazu tváře, držení těla či gest nebo odvodí ze zdánlivě bezvýznamných poznámek samotných klientů. Co vy na to?

Každý, kdo pracuje s lidmi, musí být především empatický. Tím spíš, když bývají v sázce velice citlivé, mnohdy hodně bolavé záležitosti, jako jsou nemoci, ztráta blízkého či rozchody, finanční těžkosti, pro podnikatele krachy. To by to dopadlo, kdybych spoléhala jen na to, co „vyčtu“ z klienta! Není výjimkou, že na první pohled vypadá spokojeně a sebejistě. Pak se zadívám do karet a objevuji v jeho životě jednu katastrofu za druhou. Případně je to naopak, do dveří vejde ukňouraný uzlíček nervů, a karty mi prozradí, že to je póza sebevědomé pijavice, která jde bezohledně za svým cílem. Někteří nasadí masku lhostejnosti, nehnou ani brvou, neřeknou slůvko a celou dobu se tváří jako kakabus. Ve skutečnosti jsou milí, laskaví a vstřícní, jen třeba mají z výkladu strach. Právě s ohledem na to, abych nebyla ovlivněna klientovým chováním ani vlastním subjektivním dojmem, na začátku sezení nechci kromě data narození nic vědět. Vyprávím, co vidím v kartách, až ke konci spolu konzultujeme a upřesňujeme, když se jemu nebo mně něco nezdá dost srozumitelné.

Události v minulosti jsou dané. Jsou však děje současné, a hlavně ty budoucí, které zobrazí karty, nevyhnutelné?

Minulost sice měnit nelze, ovšem člověk k ní může změnit postoj. Na základě svých zkušeností můžu potvrdit, že pochopení, co a proč se stalo, je důležitý klíč k dalšímu vývoji. Zacelení, ba i definitivní vyhojení pomyslných šrámů na duši či na srdci vyžaduje podívat se na trpké situace bez záště, sebelítosti, vzteku a ukřivděnosti. Předpokladem je, že konečně odpustí strůjci svého neštěstí, ať je skutečný, či domnělý, a hlavně sám sobě. Karty mi vyjeví, jak hluboko do minulosti se musím při výkladu ponořit, abychom odhalili traumata, která působí neplechu v přítomnosti a můžou poznamenat budoucnost. Věřím tomu, že každý z nás má jakousi knihu osudu, kam se všechno zapisuje, vjemy, prožitky, zkušenosti. Vzniká v reálném čase, další kapitoly tedy tvoříme svými rozhodnutími a činy. Mám dar, někdy je to spíš prokletí, že prostřednictvím karet dokážu pomyslně nalistovat o pár, nebo i hodně stránek dopředu. Vidím tam koncepty, které si klient načrtl svými záměry, plány a myšlenkami, zrcadlí se v nich přání, sny i potlačované emoce. Karty mi proto téměř vždy ukážou minimálně dvě cesty, které má dotyčný před sebou. Dokážu v nich rozpoznat, co se stane, když se vydá tím, nebo oním směrem. Konečná volba je ale na něm. Nemůžu žít za jiné.

Ve vaší knize osudu bylo zjevně napsáno, že se stanete slavnou kartářkou a úspěšnou spisovatelkou. Obojí se totiž splnilo. V nejnovější knize Výklad karet podle Dagmar Kludské jste prozradila svoje kartářské know‐how. Co vás k tomu vedlo?

Jsem přece jen starší osoba a zdraví mi už tolik neslouží. Po pravdě taky musím přiznat, že si na mé psychice vybírá nelítostnou daň to, že se přes karty minimálně na půl hodiny stávám součástí osobních tragédií. S klienty vesměs řešíme problémy, ti šťastní za kartářkou nechodí. Už spoustu let mě mnozí žádají, abych je to naučila. Vzít všechny do učení je nadlidský úkol, a proto jsem se rozhodla podělit se o svoji originální metodu, jak dešifrovat poselství jednohlavých mariášových karet, na které pracuji doslova celý život. Ať si to zkusí sami. Všechno potřebné najdou v knize.

Velice dlouho jsem váhala, zda mám odhalit svoje „know-how“. Řecká věštkyně Penelope mi kdysi prozradila základy výkladu z karet, který jsem neustále dotvářela, obohacovala, dávala do nových souvislostí a porovnávala s tím, jak se můj výklad naplnil. Navíc jsem vše propojila s astrologií, a to jak západní, tak východní. Vytvořila jsem vlastní originální metodu, jak dešifrovat poselství skryté v jednohlavých mariášových kartách. Zveřejnit, či nezveřejnit to, na čem doslova celý život pracuji? Nakonec mi toto „hamletovské dilema“ pomohli vyřešit moji klienti. Stále častěji a naléhavěji mě žádají, abych je „to“ naučila. Všem zájemcům o výklad z karet jsem proto nadělila tuto knihu — a vlastně i sama sobě, protože je jubilejní, v pořadí už třicátá. Věštění je umění. Tím větší, když se výkladu ujme člověk, který zná významy jednotlivých karet, dokáže se vcítit do druhých, snaží se načrtnout řešení i východisko a nehledá jen katastrofické scénáře. Po letech zkušeností si troufám říci, že v kartách stojí psáno, co bylo, je i bude. I vy se v nich můžete naučit číst, stačí jen chtít. Srozumitelný návod, jak na to, najdete právě v této knize.

eminent.cz/kniha/651_vyklad-z-karet-podle-dagmar-kludske

Je to vaše jubilejní, v pořadí už třicátá publikace. Co vás motivovalo k jejímu sepsání?

Nechtěla jsem mít spisovatelské resty. Připravit praktický návod, jak může každý odhalit tajemství svého osudu, jsem totiž slibovala roky. Teď přišel pravý čas. Doba je složitá a lidé nutně potřebují dodat aspoň trošku optimismu. Když se naučí do karet pořádně dívat, věřím, že tam záblesk naděje objeví. Však se nemusejí rovnou pouštět do rozboru osudových témat. Můžou si podle mého návodu vyložit na to, jak se jim bude dařit daný den, na co by se měli soustředit, na co si dávat pozor, v čem uspějí a čím nejvíc potěší ty, které mají rádi. To všechno karty napovědí. Zdánlivě malé věci, ale právě z nich se skládá život.

Může se podle vaší knihy naučit vykládat karty skutečně každý?

S veškerou vážností a zodpovědností tvrdím, že ano. Otázkou zůstává, na jaké úrovni. Je to stejné jako s hrou na housle. Někdo má talent od Boha, systematicky cvičí a je z něho virtuos. Jinému sudičky nenadělily mimořádné nadání, nicméně pílí se zařadí mezi hodně dobré, dobré či průměrné. Na profesionální dráhu to nestačí, leč dosahuje slušných výsledků. Další zas má vlohy na něco jiného, a proto se ke špičkovým výkonům nepropracuje, ovšem na domácí muzicírování to úplně stačí. Jsem přesvědčená, že šestý smysl neboli intuici má každý, jenže většinou tuto přirozenou schopnost neumí využívat. Tím vlastně adepty na kartáře a kartářky nabádám: „Nestrkejte hned mariášky do šuplíku, když z nich na první pokus nevyčtete, kde potkáte velkou lásku nebo jak zbohatnete. Zkoušejte to zas a znovu a karty k vám promluví.“ Znám to z vlastní zkušenosti.

Pokračováním užité této stránky souhlasíte s používáním cookies. Více informací

Použití cookies na této stránce je nastaveno ma "přijímat cookies". Toto nastavení vám dává nejlepší možností procházení našeho webu. Jestliže pokračujete v užívání tohoto webu beze změn tohoto nastavení, nebo kliknete na tlačítko "Souhlasím" níže přijímáte toto nastavení-

Zavřít