Spektrum dotazů, které jste poslali Jaroslavu Duškovi při příležitosti jeho šedesátých narozenin, bylo velice zajímavé. Mnohé vaše e‐maily vyjádřily naději z přívalu energie, který jim odpovědi přinesou. Téměř všechny obsahovaly gratulace a nejrůznější přání, které jsme mu vyřídili. Také chválu na REGENERACI, za kterou děkujeme. A na jeho knihy Ze mě, Tvarytmy a První dotek.
Nejdelší otázka a nejkratší odpověď
Otázka Jana Adamce byla ze všech nejdelší:
Znáte způsob, jak změnit kolektivní vědomí lidí v nízké hladině strachu z nemoci a smrti a strachu ze ztráty práce na pozitivní vibrace radosti, odvahy a vděčnosti? Televizní zprávy všem nevypneme a nestačí si přát, ať jsou všechny bytosti na Zemi šťastné. Je zbytečné vést proti současnému Matrixu boj, to pak přichází pořád soupeř a energie toho všeho zlého se ještě více posiluje jen při přemýšlení o tom, ale co je nejlepší teď udělat? Je zbytečné lidi varovat na sítích, protože lidé s racionální myslí stejně nic nepochopí.
Odpověď Jaroslava Duška byla ze všech jeho odpovědí nejkratší:
Miluj.
Jan Adamec od nás získává roční předplatné časopisu ReGeNeRaCe.
Nejkratší otázka a nejdelší odpověď
Tentokrát pro změnu nejkratší položená otázka, jejíž autorka od nás získává roční předplatné časopisu ReGeNeRaCe.
Šárka Pleštilová: Myslíte si, že víte, kdo jste?
Odpověď Jaroslava Duška byla ze všech jeho odpovědí nejdelší:
Tato otázka je vlastně určena několika vrstvám bytosti – jednak té, která si myslí, že je schopna si něco vlastního myslet, pak té, která si myslí, že něco může vědět, pak té, která opravdu něco ví, a nakonec té, která jest, nezávisle na myšlení a vědění. Z jedné úrovně vám mohu říci, že si o tom, kdo jsem, něco myslím, nicméně z jiné úrovně, jakmile vím, nejsem schopen si o tom nic myslet, a z další, pakliže plně jsem, nic o tom nedokážu vědět, ani si o tom nic nemyslím, neb jsem plně vším.
A tak se mi to různě proměňuje, podle toho, zda vyplňuji dotazník, nebo naslouchám Vesmíru. Domnívám se, že je docela dobré jednotlivé vrstvy příliš nemísit, aby nedocházelo třeba v komunikaci s úřady ke zbytečným různicím.
Kdysi jsem se vrátil pozdě v noci ze setkání s lidmi, kteří mi vyprávěli, kým byli v minulých životech. A nebyla to žádná ořezávátka – nechyběl Tutanchamon, Máří Magdaléna, Rinpočhe a další podobní, až jsem se trochu styděl, že nemám co kloudného nabídnout. Po návratu domů jsem se tichounce zeptal své hlubiny:
Kdo jsem byl já? Odpověď zněla: Vždy jsi byl, jsi a budeš Láska.
Děkuji vám všem za všetečné otázky, na které jsem zvolil spíše stručnější odpovědi. Třeba se někdy setkáme a popovídáme si důkladněji. Ať jsou všechny bytosti šťastny! Jaroslav
