Zprava je to s 733 REGENERACE - Přirozená cesta ke zdraví a poznání

Regenerace Facebook

Přátelé

Eminent - dobré knihy


Předplatné


Rádio Místo setkávání


Spagyria -  zdraví z přírody


REGENERACE Online

TOMÁŠ SLAVATA: ŽIJ SVŮJ SEN

Tomáš Slavata: Žij svůj sen

Dar si člověk musí zasloužit

Sportovec a filantrop Tomáš Slavata navzdory nelehkému dětství, kdy nepoznal otce, zažíval hádky, pití své matky, násilí a věčné útěky z domova, našel smysl života ve sportu a v šestnácti letech se vydal vlastní cestou. V jedenadvaceti si vzal do pěstounské péče z dětského domova své dva synovce a přes deset let je vychovával ve společné domácnosti. Dnes má za sebou úspěšnou sportovní kariéru a naplno se věnuje dětem, které to nejvíce potřebují.

Jak jste zvládl výchovu synovců? Co puberta?

Vychovával jsem je tak, jak jsem to cítil. Spoustu času jsme trávili sportem. Pubertou jsme prošli bez problémů. Tomáš pak začal trošku ulítávat. Měli jsme hodně zájmů, co víkend to závody nebo společné akce. Chtěl jsem jim dát maximum a být pro ně dobrým vzorem. Ve chvíli, kdy je šťastný rodič, jsou šťastné i děti. Nejhorší je, když rodiče do dětí cpou, co by měly, a děti postupně vidí, že si rodiče nedokázali splnit ani jeden svůj sen. Měli by v první řadě udělat šťastné sami sebe, což dá dítěti mnohem víc.

Jste na synovce hrdý?

Jsem hrdý na všechny děti, které mi projdou rukama. Snaží se mi zavděčit tím, že na sobě makají. Kluci od sestry jsou už dospělí. Mirkovi je 28 let a věnuje se freestylu, postavil si svůj park a trénuje děti. Cítím hrdost, že jde v mých stopách. Tomášovi je 26 let, stále se hledá a obviňuje celý svět, včetně mě, za svůj život.

Jak je možné, že jste dal oběma stejnou šanci a využil ji jen Mirek?

Někdo si zvykne žít v soucitu. Taky jsem byl takový. Věděl jsem, že umím vzbudit city a zájem, aby mě lidi litovali, a využít situaci ve svůj prospěch. Oba kluci byli dlouho v dětském domově, než se ke mně dostali. Pro Tomáše bylo běžné furt říkat, že je v dětském domově, ale neříkal, že je u nás. Vždycky je jednodušší ukázat na druhého a říct: "Tak, a kvůli tobě mám zpackaný život."

Trápil jste se kvůli tomu?

Určitě. Není mi to jedno ani teď, ale beru to podle sebe. Už je dospělý a musí bojovat sám, má naprosto stejné možnosti. Může si také vzít další děti a vychovat je.

A vídáte se i se zbytkem rodiny?

Se sestrami jsem normálně v kontaktu. S bráchou taky. S mámou je vztah jiný. Vždycky, když potřebují sestry nebo máma pomoci, za nějakých podmínek jim pomůžu jako komukoli jinému. Pro mě v tom není rozdíl. Abych se mohl oprostit od všeho, co v naší rodině bylo, musel jsem se oprostit i od rodiny. Kdybych zůstal v rozjetém vlaku toho, co bylo v naší rodině normální, nedošel bych tam, kde jsem.

Vás vlastně zachránil sport.

Jistě. Sport mi dal disciplínu! Utíkal jsem od všeho - doslova i přeneseně. Sportu vděčím za všechno. Proto se snažím dětem ukázat, a nemusí to být jen sport, ale i umění nebo cokoli jiného, že se nesmí bát prohlubovat svůj potenciál a to, co jim skutečně jde. Když se něco nepovede, zkusit to znovu. Bojovat za to. Nestydět se za sebe a za své sny. Lidé okolo nás nemůžou určovat náš život, a pokud to dělají, je něco špatně.

Věříte dospělým?

Moje rodina jsou děti a svět, který jsem si vytvořil. Tam jsem šťastný, protože je férový a čistý. Dospělému světu já moc nedůvěřuju - po zkušenostech, že se někdo ozve a něco naslibuje. Mrzí mě, že lidi mají mnohdy úplně jiná očekávání. Chci věřit, že jim jde o to, podpořit věci, které dělám, jenže oni najednou mají jiná očekávání a přístup. Což mě pak trápí.

To, že nemají čistý úmysl jako vy?

Ano, ale i to, že někdo do mě vloží osobní očekávání a samotná pomoc je na druhém místě. A přitom mě oslovil, aby mi pomohl s tím, co dělám. Jenže já za tu cenu pomoc přijímat nechci. To není správné. Nejsem reklamní artikl a ani věc, kterou si lidé mohou koupit.

Najdou se mezi vzpomínkami na dětství i ty hezké?

Mám jenom hezké vzpomínky, fakt. Ty špatné mi pomáhají život zvládnout. Máma nám dala své maximum. Dala mi mnohem lepší výchovu, než když potkám fungující rodinu, kde jsou děti rozmazlené. Díky ní jsem si uvědomil skutečné hodnoty, pro které jsem ochoten udělat cokoliv, abych je vydobyl a dokázal mít vůči sobě úctu, která v naší rodině často chyběla.

Co kdyby vám synovce nedali?

Bojoval bych dál. V dětském domově by mohli být až do konce studií, do šestadvaceti let. Hodně dětí v osmnácti letech podepíše žádost, že chce odejít, protože si myslí, že to bude za těmi dveřmi lepší - a pak jsou do půl roku zpátky.

Byl jste na kluky sám? Co partnerky?

Bavilo je to půl roku rok a pak většinou utekly. Nikdy jsem se na ně nezlobil, respektoval jsem je. Nikdy bych nedal přednost osobnímu životu před dětmi, které jsem si vzal.

Celý rozhovor si přečtete v srpnové Regeneraci.
Připravila Lída Charvátová
Foto: Jaroslav Kňap a Archiv Tomáše Slavaty

Zdraví z REGENERACE

Více informací...

Rozhovory REGENERACE

Více informací...

Knižní tipy REGENERACE

Více informací...

Esoterické fenomény

Více informací...

Vyhledávání

Vyhledat:  

Keltský telegraf Online na Facebooku

Akce našich přátel - inzerce

Informace

  • Píšete redakci a žádáte odpověď? Přiložte ofrankovanou obálku se zpáteční adresou.
  • Chcete-li doporučit léčitele, obraťte se každou středu od 13:00 do 16:00 na MUDr. Petra Sedláčka a konzultantku Marii Příhodovou na tel.: 233 350 013
  • Už jste si předplatili REGENERACI? Za výtisk zaplatíte 28,50 Kč/1,43€ (43 Sk) a časopis dostanete domů tři dny po vydání. Nabízíme i rychlejší objednání prostřednictvím mobilního telefonu (viz OBJEDNÁVKA).

Semináře a přednášky REGENERACE

5. října od 19:00 hodin

Jaroslav Dušek
Jaroslav Dušek uvádí: 25 Let Regenerace

Více informací...

Kde nás najdete?

Astrovíkend, esoterický festival